Prosinec 2009

Narozeniny blogu a nekonečný článek.

29. prosince 2009 v 17:43 | Jessie |  Fotogalerie
Je to tady.
Jak já se nemohla dočkat.
Kdy už konečně.
Budu moc oslavit...
...první narozeniny blogu.

tak si se mnou, prosím, všichni přitukněte skleničkou.

A je to i malý důvod k tomu, proč jsem neustále na .blog.cz a už dávno se nestěhuju na vysněná .czka. (ovšem že, nemůžu to shazovat na narozeniny, že. Dalším důvodem je, že jsem neměla náladu, čas a ani špetku inspirace na design. Který už mám momentálně rozdělaný v myšlenkách. A pomalu tisknu tlačítko ULOŽIT.)

Tak jsem se rozhodla udělat malé shrnutí toho celého roku s vámi :).
Blog.cz jsem neskutečně vděčná, protože mi tak nějak pomohl vytvořit vlastní svět.
Protože někdy je potřeba vidět, že se někomu líbí, to co dělám.
Jinak bych s blogařením asi už dávno přestala.

Děkuju za všechny ty překrásné komentáře, co mi tu zanecháváte, vážně si jich cením. A věřím, že to nejsou jen "slova do větru."

Dneska jsem nepustila foták z ruky a fotila vlastně celý den. všechno kolem sebe.
Takže malá dokumentace. Zvu Vás k nám. Do mého doupěte.


Fotky a pokračování nekonečného článku pod perexem.

old old old things.

25. prosince 2009 v 18:13 | Jessie |  Fotogalerie
Štědrý den se povedl, dnešek ještě víc.
Není nad pocit, že nikam nemusím.

Nedávno jsem na půdě objevila starou tašku, co si mamka kdysi zamlada šila. Já se do ní v tu chvíli zamilovala a odonesla jsem si ji do svého nepořádku. Na co je pořádek. že..

Dneska jsem byla na skok v atelieru a došlila jsem dvě poutka na ucho, protože žádné neměla...
Ucho jsem prozatím oddělala z koženého pouzdra na foťák (ten z obrázku, ML Revue, děkuju strejdo ! - to ucho tam zase vrátím, ale prozatím nemám jiný :D).
- Bohužel to tady jde vložit jen takto malé...

Sunshine.

22. prosince 2009 v 20:19 | Jessie |  Fotogalerie
Nerada fotím přírodu, ale v ten den...
...v ten den bylo nádherně.

...

It's winter, and I'm in love.

19. prosince 2009 v 16:17 | Jessie |  Fotogalerie
... Ten nadpis neberte vážně, jen zdramatičnění situace. A ... aby se mi to hodilo k fotce ,D




• pořád mě ještě studí ruce, ani klávesky nemůžu pořádně mačkat. Nejraději bych tě ted, milá sestřičko, rozkrájela na milion stejně velkých koleček. A ze zbytku čtverečky.

Odcházím ven a ptám se mé drahé sestřičky, jestli mi, až se vrátím otevře, jelikož už ZASE nemůžu najít klíče. Sestřička souhlasí a dodává, cituju: Ale nezapomen zazvonit 3× ...

Ovšemže jsem nezapoměla, s přimrzlýma prstama k polozasněženému fotáku čekám půl hodiny před dveřma a s příšernou křečí v rukách zvoním na zvonek. Přesně jak řekla, 3×.

A po té půl hodince tisknutí zvonku a marného vytáčení čísla mých zapomětlivých rodičů, co u sebe jako vždy nemají mobil, se dveře otevřou.

ejchacháá !

A víte co ? Prý ten zvonek neslyšela... :D

Ciao amis.
Jessi.

Vánoce.

18. prosince 2009 v 17:29 | Jessie |  Ostatní články
Konečně pátek. Miluju pátky.
Není nad pocit, že před sebou máte dva dny volna. V tomto případě jen jeden.
V něděli jdu šaškovat na náměstí s koledama...
Skvělý.
V tom mrazu,
s kašlem.
Třeba bude i sněžit...
...zmrznem.
juhuuu !

Už se neuvěřitelně těším na Vánoce, ikdyž, já je nemám zrovna v oblibě (zima, zima, zima, mokro...), ale už od září navyšuju hromadu balících papíru, mašlí... to miluju.
Těším se na ty úsměvy (nefalešné, podotýkám.), na bramborový salát a na cukroví, které do Štědrého dne nikdy nezbyde. Divnější však je, že letos vůbec nemáme perníčky.
..A zrovna bych si dala.

A ted mě napadá, ještě jsem se vám nezmínila o mé lásce k sladkýmu... :D
Miluju sladký.
Víc než kdokoli jiný. (trvám si na tom !)
A Vánoce jsou v tomto úžasný. Každej rok se přejídám sladkýho až je mi blbě :D. To pak následují pistáciové oříšky. mnam.
Ale stejně mám nejraději lékořicový pendreky. Ty černý.

• Už brzo by se to tu mělo stěhovat na novou doménu, konečně web. Ještě nic neslibuju, víte jak to se mnou je. Ale už stačí jen design. To nejhorší...
Po Vánocích by měly přibýt nějaké kreby a snad i fotky, už by to chtělo zase sluníčko. :))

...
Je mi nějak špatně.
To bude z toho cukroví. :D
... jdu si pro oříšky.

Pěkné Vánoční svátky a bezednou mísu s cukrovím :D.
Jess.

Jess už je tak neschopná, že ani název článku nedokáže vymyslet.

13. prosince 2009 v 22:20 | Jessie |  Fotogalerie
Milá Yasmínko, poslušně plním svou povinnost a píšu článek, co jsem ti slíbila...
Obyčejný článek, psaný v zápalu boje s tou mou, již polorozpadlou klávesnicí,
která prostě NENÍ SCHOPNÁ napsat t, d a n s háčkama.

...Znáte takový ten pocit, když vidíte co všechno se stalo, jste naštvaní a přitom i nadšení... a přitom s ničím nemůžete NIC udělat. Je to hrozný pocit, ale přitom je na tom něco skvělého, můžete se na všechno jednoduše vykašlat, a raději napsat článek :D. Takový článek, kterému polovina chybí.

Takže nejdřív novinky a až pak otevřeme mou schránečku melancholických blábolů...

• Za poslední dobu mi začaly chodit né moc pěkné vzkazy a nadávky. Anonym píšící pod více přezdívkami, spamy a takzvané "tapetování" a podobné další nechutnosti. Je mi hrozně líto, že i na mém malém, skromném blogu se už začíná toto rozšiřovat. brrr. Prozatím jsem návštěvníkům zablokovala IP adresu. :)

• Ani nevíte, jak je mi líto, že tu přibude článek jednou za dlouhou dobu. Nejraději bych ted popsala celou stranu nadávkama na to *brrr* hnusný počasí, na nedostatek času, na zimu, na mokro a na stále zasněnou Jessínu, která není schopná udělat víc, než jen stále dokola snít.

Miluju nefalešný úsměvy,
miluju ty chvilky ticha.

Miluju moje představy o lepším světě.

*Jessínka se vám zasnila.*
*Nefalešný, mírně nasládlý úsměv.*



Newspaper lady alias "ta slečna bez velrybky"

4. prosince 2009 v 23:03 | Jessie |  Ilustrace
Milost prosím, velryba nebude.
Ach ano, ta úžasná velryba s přivřeným očkem... se mi nevlezla do formátu ! Skočila do vany s vodou (a papír se rozmočil, doslova !)... Skočila do vany bez vody ! A narazila si přední část. eeehm. noo. ... čumáku. (velryba ? čumák ? no...)
Skočila do vany s vodou... a kaprem ! a kapr ji spolkl.
*haa ! napjatě přemýší jak může kapr spolknout velrybu...*
všechno je možné... :D

(vyberte si jednu z možností...) :D

Jednoduše tam prostě není, ani vlnky ve vlasech...
nahradila je novinová oblaka... eeh, smogu. (:D)



Ale ne, žádné skákání přes palubu k smyšeným velrybkám, dočkáte se jich. příště jich nakreslím celé stádo....
Ale víte jak to se mnou je... :D
Ach. Tanaprostopramdomluvná Jessína, vědoma svých možností a nemožností zase slibuje něco, co nemůže, nebo je jen líná splnit. Ale co kdyby ? Co kdyby se velrybky samy přemnožili ?
třeba se tu jednou to verlybkové stádo objeví... třeba ...
s tou nejfantastičtější pravděpodobností, která si nikdy nepodá ruku s realitou.

Takže je tu místo malinkaté, roztomilé velrybky jen obrovská plocha novin.
A osamělá slečna, samozřejmě.
Pomalu se dusící tím novinovým smogem.

Unavená, vánoční kresba...
... Osamocené slečny, která vyhlíží svou dávno kaprem zkonzumovanou velrybku.

Dr. Dreamer.

2. prosince 2009 v 20:55 | Jessie |  Fotogalerie
Ciao.
Neumřela jsem katastrofickou smrtí. Neutopila jsem se ve vlastním smutku (slzách). nic takového. Jen jsem před těmi už vzdálenými 15ti dny usla a probudila se až ted. Pěkná to výmluva, vyďte. Ale já už se prostě musela probudit a ozvat se vám. :)
Teď určitě něco přibude, mám rozkreslenou jednu kresbu (slečnu s verlybou ;D) a pár dalších jiných věcí, které by měli co nejdřív přibýt. :)